Stručný popis kroniky – Pamětní knihy
Pamětní knihu do dnešní podoby nechal svázat pan Jiří Drápela ze Křtin. Tato kronika má 728 číslovaných stran v kožené vazbě červené barvy. Celá je zdobená zlatými znaky na hřbetě se zlatým nápisem „PAMĚTNÍ KNIHA OBCE NOVÉHO TELEČKOVA“.
Pamětní kniha obsahuje i listy původní kroniky založené roku 1925 panem Josefem Dvořákem. Prvním údajem původní kroniky byl popis Nového Telečkova, jak byl opsán z „Vlastivědy moravské“, kterou sepsal P. Augustin Kratochvíl a vyšla v Brně roku 1907. Následuje popis životů obyvatel obce za I. světové války. Po tomto popisu již následují pečlivé záznamy od roku 1918 až po rok 1938 sepsané panem Josefem Dvořákem.
Následující strany již popsal pan Jiří Drápela. Na těchto stránkách popisuje historii obce od 12. do 20. století a první písemné zmínky o Telečkově z roku 1236.
Poté až do roku 1986 svědomitě zapisuje do knihy události a popisuje dění v obci. V témže roce se dopisování Pamětní knihy ujímá paní Jana Skryjová. Poslední zápis v Pamětní knize je z roku 1989. Od té doby v ní nepřibyl žádný zápis.
Fotografie pamětní knihy
Slovo úvodem
(jak je sepsal pan Jiří Drápela ze Křtin)
Více jak 5 let jsem pátral po kronice obce Nový Telečkov. Hledal jsem ji proto, jelikož jsem se domníval že v ní najdu záznamy o rodu Sedláčků z Nového Telečkova, rodu z kterého sám pocházím.
Údajně ji měl mít pan Stanislav Vrbka z Nového Telečkova č. 7. Bohužel mi ji nikdy neukázal. Po jeho smrti, ji pozůstalí ukázali rudíkovské kronikářce paní Anežce Střechové. Ta si ji přečetla a vrátila zpět do Nového Telečkova.
Ovšem tato kronika, vlastně Pamětní kniha obce Nového Telečkova byla velmi poškozená a s volnými listy. Založena byla dne 15. Listopadu 1925 Josefem Dvořákem z Nového Telečkova.
První údaj je výpis na volném listě z Vlastivědy moravské – okres Velké Meziříčí, vydané roku 1907. Druhý údaj je 19 vložených listů s popisem toho, jak občané Nového Telečkova prožívali události1. Světové války. Samotná Pamětní kniha začíná poté popisem obce a událostmi v roce 1918. Poté následují roční zápisy až po rok 1938, kdy končí. Poslední zápis je podpis okresního inspektora Josefa Hájka z Velkého Meziříčí z června roku 1948.
Druhou knihou, kterou jsem dostal zapůjčenu, je také velmi poškozená Matrika příslušníků obce Nového Telečkova, kterou vedl a vlastnil pan Stanislav Vrbka. Do této knihy poctivě a dlouhá léta zaznamenával dle čísel domů data narození, sňatků, úmrtí, odstěhování i přistěhování příslušníků obce, kteří měli v Novém Telečkově tzv. domovské právo.
I když tato evidence byla v roce 1949 zrušena, pokračoval v ní pan Stanislav Vrbka i nadále a proto tato kniha je a bude cenným dokumentem o životě obce. Sám jsem z těchto jeho informací doplnil údaje o rodových větvích našeho rodu – Sedláčků, Horkých i Strádalů.
Protože při svém vlastivědném a rodopisném bádání jsem zjistil v roce 1986 tomu bude 750 let co je Nový Telečkov připomínán v historických pramenech, odvezl jsem výše jmenované knihy, se svolením pozůstalých po Stanislavu Vrbkovi do Křtin a nechal je všechny vyvázat v jediný svazek.
K 224 popsaným i čistým stranám jsem nechal přidat 252 listů kronikářského papíru a celou takto vzniklou kroniku jsem nechal vyvázat do kožených desek. Jelikož předpokládané náklady měly být přes 2000 Kčs, tak jsem prostřednictvím rodového zpravodaje vypsal sbírku.
Přispěli tito členové a příznivci našeho rodu.
(následuje dlouhý seznam dárců a částek, kterými přispěli na zhotovení této kroniky)
Celkem se sešlo 6200 Kčs. Z této částky bylo použito 2100 Kčs na vyvázání kroniky, pořízení kožené vazby, zlatého a černého nápisu, výzdoby titulního listu, včetně výroby ochranného pouzdra. 1600 Kčs na zhotovení dvou pamětních desek – na dům č. 1 v Novém Telečkově – k 360. výročí prvé historické zprávy o rodu Sedláčků v Novém Telečkově a k 750. Výročí prvé zmínky o Novém Telečkově . 2000 Kčs bylo použito na doplacení výdajů za rodový památník rodu Sedláčků a 500 Kčs bylo vydáno na nákup fotoalba, filmů a zhotovení fotografií jako fotopřílohy ke kronice obce.
Titulní list této kroniky vyzdobila ornamenty paní Anna Pechová z Veselí nad Moravou, Sudomírky 273. Pamětní desky nechal pořídit Ing. Jiří Drápela ze Křtin a písmena vytesal pan František Motal z Vážan č. 5 u Kroměříže.
Kroniku novými údaji doplnil a dopsal Ing. Jiří Drápela, Ze Křtin
Ve Křtinách 25. 12. 1985
Dále na tomto místě uvádím zkrácený přepis úvodu původní kroniky sepsané panem Josefem Dvořákem.
Nový Telečkov
(Dle Vlastivědy moravské – okres Velké Meziříčí vydané roku 1907 v Brně, jak je zapsáno v Pamětní knize obce Nový Telečkov)
Katastrální (368 km2) samostatná ves, jihozápadně (8 ½ km) V. Meziříčí na mírném svahu. Kolem jsou vrchy 548–604 m výšky. Domy jsou rozestaveny v podobě kruhové úseče, náves je ze dvou třetin zastavena domky, na dolní volné části návsi jest rybníček, nad ním kaplička s obrazem P. Marie.
V počátku 17. stol. měl 11 domů 346 ½ m /míry/ (= 2 12/64 lánu) polí. Z domů bylo 10 půlláníků po 33 mírách a čtvrtlánu s 16 ½ míry. Za třicetileté války zpustly 3 půllány, r. 1749 bylo týchž domů 235 ½ míry polí, 124 3/8 míry pustin, ½ míry zahrad, 24 ½ vozu sena. Roku 1890: 23 domů, 147 obyvatel, r. 1900 týž počet domů a jen 137 obyvatelů katolických Čechů, zemědělcův.
Ves přináležela oslavanskému klášteru, po jehož zrušení (1525) byla zastavována se zbytkem bývalých statků různým šlechtickým rodům. Roku 1557 obdržel zástavní list Jiří Volf Krajíř z Krajan. T.r. učinil týž smlouvu s pánem na Meziříčí Zikmundem Heldtem z Kementu o ves Telečkov a kost. podací v Rudíkově, smlouvou a se svolením Krále Ferdinanda I. Puštěna ves do zástavy p. Heldtovi z Kementu za 115 kop grošů. V případě že by byl zpustlý klášter oslavanský nově osazen, slíbil pan Heldt, že po vyplacení zástavy ves navrátí ihned klášteru. Odtud jest stále při meziříčském panství. Poněvadž na panství byla již ves toho jména, nazván nově získaný Telečkov–Novým.
(Dále jsou v Pamětní knize popisovány poddanské poměry obyvatelů Nového Telečkova.)
Do kostela chodí do Rudíkova, r. 1815 se odtud obec vyškolila k Hor. Heřmanicím. V okolí jest 9 křížů.
Tratí se nazývají. Ve Vaňkovcích, pod Vokulke, Bábík, Končiny, Rychtářka; r. 1749 na Vokůlkách, na Hlíně, na Dol. Loučkách, na Křetěných, na Vaňkovcích, Krajina, Žleb, Paloučky, Vohrádka, pod Křiby, na Hnátech, pod Vejpustkem. Celkem jest při vsi: 224.5 ha polí, 38.6 ha luk, 0.5 ha zahrad, 14.7 ha pastvisk, 48.8 ha lesa, 0.18 ha rybníku. Obecní majetek: 12.97 ha (7.12 ha pastvin, 3.82 ha polí, 1.61 ha luk)
Staré rody: Doležalův, Vyhnálkův, Křišťánův, Drápelův, Večeřův a Sedláčkův.
(Smlouvu v zámku v Brtnici v neděli po Božím Těle 1557: Jiří Vlof Krajíř z poručení a na místě svých mladších bratří zastavil ves Telečkov a kost. Podací v Rudíkově p. Zikmundovi Heldtovi z Kementu za 115 kop grošů, ale tímto způsobem: „ Jestli sobě pan Zikmund při J.K Milosti objedná a ta ves Telečkovi s tím kostel. podacím zůstane dědičně puštěna, nebude povinen pánům Krajířům ani žádnému jinému za tu ves Telečkov a podací právo nic více vydávati“. Král Ferdinand I. potvrzuje (ve Vídni v pondělí po Nanebevzetí P. Marie 1557) smlouvu a věda, že oslav. Klášter zpustl, svolil, aby Heldt dědičně držel a užíval i patron. práva i vsi Telečkova. Zároveň slíbil p. Zikmund Heldt, že, kdyby klášter byl obnoven a vyplatil si podací právo a Telečkov pustí mu to bez odporu.)
Na závěr zde uvádím báseň Kolébka rodu opsanou z Pamětní knihy.
Jiří Drápela
Kolébka rodu
Uprostřed Vysočiny, prastarý Telečkov
kolébku rodu ukrývá v slovanské okrouhlici,
rád se tam vracím, rok co rok,
v krajinu předků, z níž vzešel můj rod.
Přivonět vůni, z požatých luk a mezí,
naslouchat volání při večerním snění,
písničkou včelí lípy mě vítají,
poledne zvoní, stejně jak před léty.
Medové plásty a strdí v dlani
věneček z kopretin na dívčí skráni,
lomený štít a okenice, okénko malé do světnice,
muškát a myrta s rozmarýnem,
budoucnost rodu spí
v ženském klíně.
Na střeše holub krmí holoubátko,
pod okny jasmín zavoní,
po roce už,
v kolébce spí robátko
a vlaštovičky mu šveholí.
Pro zvětšení klikni na fotografii
